Moje maminka už dlouho trpí nedoslýchavostí. Jak jinak si teda vysvětlit její nadání všehno poplést. Když se mě ptala co bych si přál k narozeninám, odpověděl jsem jí, že bych velmi rád lyžařské boty. K narozeninám jsem dostal bonboniéru, ale na vánoce jsem dostal vysoké rybářské boty.

Byl jsem zděšen, manželka ale prohlásila, že jsem vždycky snil o tom, že budu chodit na ryby. Byl jsem překvapen, obvykle jsem manželce neříkal, co se mi v noci zdá za sny. Trochu jsem o tom popřemýšlel a rozhodl jsem se, že to zkusím. Rybářská výbava z druhé ruky nebyla až tak drahá, ještě lístek a s kolegou, dlouholetým rybářem jsem vyrazil na lov ryb. Po jeho školení a proslovu co má správný rybář dělat a nedělat, jsme se dali do rybaření. Kolega měl z domu uvařenou záhadnou směs, která zaváněla do celého okolí. Prohlásil, že to je jeho tajný recept, na který chytí vše. Já jsem měl jenom červy -masňáky, které jsem sehnal v obchodě a tajně je držel v ledničce.

Kolegovo pochechtávání mé sebevědomí nezvýšilo. Přesto jsem obratně napíchnul červa na háček a jen lehce nahodil. Kolega na svůj háček nalepil dělovou kouli svého tajného preparátu na lov ryb a nahodil jak daleko mohl. Trochu přitáhl ke břehu, pak prut položil do stojanu vedle mého a čekali jsme.

Začal mi vyprávět svůj příběh jak se dostal k rybaření. Dovedl ho k tomu tatínek a rybařil už dlouho, více méně s menšími úspěchy. Když jsem mu pověděl svůj příběh, koukal na mě a pak se začal tlumeně smát. Hlídali jsme vodu. Čekali jsme. Doslova číhali. Komu poskočí splávek jako prvnímu. Nikomu. Tak jsme stáhli pruty. Můj háček byl bez červa a jeho koule zmizela. Ještě třikrát jsme nahodili. Bez úspěchu. Jak se říká, není každý den posvícení. Kolega mě utěšoval, že jednou určitě něco chytím, jenom to nebude dneska. Pak prohlásil : „dneska je ta voda líná a ryby taky“. Tak jsme šli domů. Vím, že se ze mě stal rybář. Musím jenom najít recept na to, jak chytat ryby.